I letos se naše škola rozhodla uspořádat studentskou výměnu s německou Kostnicí a já jsem měl tu možnost se do ní zapojit. 
Ve středu 7. 10. jsme se sešli u táborského zimního stadionu a vyjeli. Cesta byla dlouhá, avšak bezproblémová, a my jsme se tak po první noci v našich nových domovech mohli těšit na nabitý program.

Ve čtvrtek jsme po přivítání ředitelem jedné ze škol mohli nahlédnout do výuky, poté se nám dostalo přijetí a historického okénka na radnici. Na návštěvu radnice měla navazovat poznávací hra po městě, kvůli nepřízni počasí jsme však tento program museli zrušit.
Hned další den jsme vyrazili do Stuttgartu, kde jsme navštívili muzeum automobilky Mercedes-Benz. Viděli jsme širokou přehlídku vozů, od úplně prvních po ty nejnovější. A po návštěvě muzea, v době, kdy všichni ostatní měli rozchod, jsem se svou hostitelskou rodinou navštívil stavbu Stuttgart 21, projekt, při kterém přesouvají tamní vlakové nádraží pod zem. Stavba je to až dechberoucí, avšak velmi nákladná a několikrát pozdržená.
O víkendu byl čas na akce s hostitelskou rodinou. Ten můj se nesl v klidnějším duchu. V sobotu dopoledne to byla procházka, odpoledne pak bowling s dalšími dvojicemi z výměny a večerní párty, v neděli jsme pak skoro celý den strávili na lodi, se kterou jsme přepluli Bodamské jezero tam a zase zpět.
Po víkendu se ale opět vrátil společný program.  Vypravili jsme se do švýcarských Alp, konkrétně na vrchol Ebenalp. Výhledy na švýcarskou krajinu byly přímo úchvatné, my jsme ale museli dál, a to konkrétně do appenzellské sýrárny. Tu jsme si s průvodkyní prošli, dozvěděli se něco o historii tohoto podniku, a dokonce jsme některé ze sýrů i ochutnali.
Poslední den výměny, tedy úterý, jsme započali prohlídkou švýcarské továrny na čokoládové trubičky Gottlieber, která byla stejně jako prohlídka sýrárny zakončena ochutnávkou. Po ní jsme se procházkou kolem Bodamského jezera dostali zpět do Kostnice, kde nás čekalo sportovní odpoledne, piknik a oficiální rozloučení. A večer (po krátkém odpočinku) nás ještě čekala párty na rozloučenou pořádaná právě našimi výměnnými partnery. A to byla tečka za naší výměnou.
Německá část výměny nám nabídla pestrý program, ale co je nejdůležitější, i možnost poznat odlišnou kulturu a spoustu skvělých a milých lidí. Nezbývá než poděkovat všem učitelům, bez kterých by se tato výměna vůbec nemohla uskutečnit, a také Česko-německému fondu budoucnosti, který poskytuje finanční podporu celé výměně. A my si už můžeme jen přát, aby podobných příležitostí bylo v budoucnu ještě více.

Autor textu: Radim Křížovský, V7.G

Fotoalbum