PODZIMNÍ FRANCIE 2007
očima PAVLA PRIMASE, žáka 4. ročníku
bilingvního česko - francouzského studia.
Je raný, sychravý podzim, doba, kdy se vše živé připravuje na dlouhou, mrazivou zimu, doba, kdy ptáci odlétají do teplých krajů, doba nezáživná, šedá a ponurá. Je sobota večer, něco málo po desáté hodině; celý Tábor je zahalen do temné noci, všude je ticho, mrazivé ticho. Jen autobusové nádraží jako charitativní centrum, kde se zrovna vydává polévka pro bezdomovce, vesele žije. Žije, jako by žádný podzim neexistoval, jako by ten pozdní čas nic neznamenal, žije jako by se tu právě sešla třída 4.A.
A ta se tu také doopravdy sešla, aby se společně jako každý rok vydala na výměnný pobyt do Francie. Po naložení zavazadel a po letmém rozloučení se s rodiči jsme se vydali, tak jako ti stěhovaví ptáci, do teplých krajin. Letos jimi bylo Nancy, průmyslové, ale vcelku roztomilé městečko nedaleko hranic s Německem, kde by se žádný inteligentní pták na zimu ani nezastavil. Nás tu však čekalo pět dnů a nocí. Po několika hodinách strávených v autobuse jsme byli přivítáni a posléze odvezeni do našich nových rodin, kde se náš projev pro samou únavu omezil na krátkou, jednoduchou konverzaci, po níž následoval už jen kýžený spánek.
Během následujícího týdne jsme se rozhodně nenudili, jelikož jsme navštívili mnoho zajímavých míst, a to například samotné historické centrum Nancy, tropické akvárium, školu našich korespondentů (spíše nás zaujala jejich jídelna), dále pak jsme zkoušeli kutat v železném dole v Neufchef, navštívili jsme zámek Malbrouck a slavné město Verdun, kde proběhla asi nejbrutálnější bitva první světové války. Poslední večer s našimi francouzskými kamarády strávil každý jinak, někdo v kině či restauraci, někdo pouze odpočinkem.
A jak rychle jste přečetli tyto řádky, tak rychle nám uteklo těchto pár dnů a my jsme s různými dojmy opouštěli naše korespondenty a město Nancy. Cestou jsme se ještě stavili na pár hodin ve Štrasburku, kde jsme poznali sídlo Evropského parlamentu a posléze nakoupili dary pro rodinu a blízké. A to byla poslední delší zastávka před tím, než se znovu otevřely dveře autobusu, aby nás mohli přivítat tatínek, maminka a podzim.
 |
