erb logo

Projekt Křížová cesta

Gymnázium Pierra de Coubertina Tábor

3.D shodila svůj kříž


Aneb o dokončení oné cesty ...

Jak to vlastně všechno začalo?

Studenti gymnázia Piera de Coubertaina v Táboře většinou moc příležitostí, vzhledem k náročnosti této školy, jak vyniknout ve výtvarné činnosti, nemají. Nám, studentům 3.D volitelného předmětu výtvarná výchova, se to díky naší třídní paní profesorce Aleně Šedivé a panu profesorovi Aleši Růžičkovi v loňském školním roce povedlo.

Obec Chotoviny se několik let snažila opravit místní křížovou cestu z roku 1808. Její stav před začátkem obnovy byl opravdu neutěšený. Pan starosta se s žádostí o pomoc na obnovení této cesty obrátil prostřednictvím p. profesorky Šedivé na studenty táborského gymnázia. Na nás studentech bylo nejen vymodelovat 13 keramických reliéfů, vyrobit figuríny ukřižovaných, ale i připravit text na informační tabuli, která bude umístěna hned u prvního zastavení.

Na počátku jsme si nikdo nedovedl představit, kolik práce nás během celého roku ještě čeká. V září 2011 nám pan profesor Růžička rozdělil jednotlivá zastavení křížové cesty a vypadalo to, že si každá dvojice vyrobí „své dva reliéfy“ a bude hotovo. Prvním úkolem, který nás čekal, bylo vytvoření návrhu zastavení na papír.

Průběh práce

Poté, co jsme uviděli, jaké výtvory jsme vyrobili, nám došlo, že celá práce nebude zase tak lehká. Postupem času se vytvořila jasná dělba práce. Z některých se stali nosiči hlíny, z jiných přidržovači nástrojů, někteří se specializovali na modelování nohou a rukou, jiní tvarovali jen těla, a pak byla hrstka specialistů na modelaci obličejů. A tak jsme v hodinách kreslili návrhy, tvořili desky, nanášeli postupně hmotu s obrysy lidských postav, vytvářeli jednotlivé detaily, sušili, vypalovali a natírali burelem. Začátkem května práce na křížové cestě finišovaly. Na přípravě informační tabule a její konečné podobě se podílela celá naše třída. Pan profesor Růžička se svým synem dokončili malbu ukřižovaných na plechový podklad.

V červnu bylo vše hotovo a my si opravdu oddechli, že jsme to všechno zvládli. Práce to byla opravdu náročná a zabrala nám celý rok.

Po dokončení práce

18. srpna se konalo slavnostní otevření křížové cesty u příležitosti Chotovinských slavností. Co napsat závěrem? Snad to, že to byla i přes její náročnost opravdu zajímavá a podnětná práce, která v nás zanechá svou stopu hodně dlouho. Křížová cesta v Chotovinách je příspěvek nás studentů k vyjádření úcty k našim předkům a možná, že zanechá malinkou stopu i v našich současnících.

Teď už jen zbývá poděkovat p. profesorovi Růžičkovi za to, jak nám se vším pomohl, bez jeho pomoci bychom jen těžko tento kříž donesli do cíle.

FOTODOKUMENTACE:

Marie Burdová 3.D září 2012


... rok poté

Práce byla konečně dovršena, ale to nejhorší nás ještě čekalo. Zima byla za dveřmi a teprve teď se mělo ukázat, jak se vše zdařilo, jestli se dá naše práce považovat za kvalitní, či nikoli. Ještě lepší bylo, že nás letos zima opravdu nešetřila, aby bylo ještě v dubnu pod nulou, no to už tu dlouho nebylo. Čekali jsme jako na trní, jestli naše výtvory zimu přežijí.

Konečně nastal ten správný okamžik, slunce zářící na nebi, na teploměru ucházející teplota a mohlo se vyrazit. Kapličku po kapličce jsem procházela pohádkovou krajinou lesa a kochala se naším dílem. Když jsem křížovou cestu prošla celou, spadl mi kámen ze srdce. Vše je v pořádku a vypadá to stejně dobře jako předtím, ba dokonce i lépe. Vše se perfektně snoubilo s přírodou.

Musím říct, že není nic lepšího než udělat něco, co po vás zanechá odkaz, něco co zanechá ten hřejivý pocit ve vašem srdci. Jsem hrdá na celou svou třídu a hlavně na naši třídní, bez níž bychom nikdy nic takového nevybudovali. Děkujeme vám, paní profesorko, a také panu profesorovi Růžičkovi a jeho synovi.

A vy neváhejte a jeďte se do Chotovin podívat, bude to pro vás určitě skvělý zážitek.

Marie Burdová 3.D buden 2013


Rozhovor se starostou Chotovin Mgr. Zdeňkem Turkem

Jaké byly vaše první myšlenky, když Vás kontaktovala RNDr. Alena Šedivá s návrhem obnovení křížové cesty?

Samozřejmě jsem byl rád. O obnově křížové cesty už jsme uvažovali asi rok, dva zpátky. Chtěli jsme využít dotace, ale bohužel nám naše plány zkazilo hned několik problémů – jako majetkové vztahy apod.

Byl jste zvědavý, jak destičky dopadnou? Měl jste strach z výsledku?

Ano, byl jsem zvědavý. Z výsledku jsem strach neměl, jelikož bylo předem řečeno, jak si zpracování křížové cesty představujeme.

Jste spokojen s naší prací?

Ano, jsem spokojen a potěšen. Myslím, že práce dopadla dobře. Obzvláště mě potěšilo zpracování hliněných destiček. Nedávno jsem si křížovou cestu zrovna procházel a jsem velmi rád, že je zatím neporušena. Podle vyšlapaných cestiček kolem zastavení je vidět, že si křížovou cestu prochází dostatek lidí.

Slýcháte nějaké ohlasy z řad obyvatel Chotovin?

Ano, byly ohlasy a většina z nich kladných a to ve smyslu – že je dobře, že je křížová cesta opravena, že si to zasloužila a podobně. Největší úspěch samozřejmě sklidila u věřících obyvatel. Ovšem, našlo se i pár takových, kteří tvrdili, že obnova cesty je mrhání penězi, že církev má peněz dost.

Změnil byste něco na naší práci?

Na výsledku bych nic nezměnil, myslím si, že vše dopadlo dobře. Nejvíce se mi líbí hliněné destičky v jednotlivých kapličkách, které perfektně korespondují s okolní přírodou. V následujících letech by mohla jediná změna nastat u 12. zastavení a to u siluet připevněných k velkým křížům. Jelikož jsou vyrobeny z plechu, ten ovšem časem zrezne, proto ho nahradíme nějakým lepším řešením.

Všimla jsem si, že u pátého zastavení není celá kaplička, ale jen polovina. Proč?

Hlavním důvodem je, že tato kaplička byla nejvíce poničena. Rozhodli jsme se však, že jí nevyměníme za jinou, ale necháme jen polovinu, aby připomínala, že křížová cesta už jednou byla poničena a teď je znovu zrekonstruována. Chtěli jsme, aby si cesta zachovala původní kouzlo.

Marie Burdová 3.D květen 2013

Autoři projektu